Sweet

Včera v 23:02 | Clementine |  Deníček
Brunch: 2 vejce na tvrdo, párek s kečupem a hořčicí, krajíc chleba, salát z rajčat, papriky, sušených rajčat a mozzarelly
Večeře: salát z papriky, okurky, rajčat, sušených rajčat a mozzarelly
Večeře 2: 2 párky s kečupem a hořčicí, chleba
Mimo: dva čokoládové bonbony z narozeninových čokolád

Pohyb: ještě si zacvičím

Tak zatím je to takové dostávání se do formy. Včera jsem byla tedy mimo, šla jsem se ségrou na večeři a pak s druhou a kamarádem do kina, takže jsem měla hromadu nezdravých věci, ale člověk si musí užít, když jde jednou za dlouhou dobu ven s rodinou. Ale jinak jím víceméně zdravě, cvičím a nebo aspoň chodím místo tramvaje pěšky. A koneckonců v práci jsem taky pořád na nohou... Dneska je to dost wtf režim, vstávala jsem pozdě a půjdu i pozdě spát, proto tak divně rozházené jídlo. Aspoň vidíte, jak vypadá moje safe food, tohle jím nonstop (a jo, vím že párky a sušená rajčata mají hromadu tuků, můj mozek je divnej).

Dneska jsem se celý den tak nějak válela... Ale plánuju jít spát až pozdě a ještě uklidit a podobně... Večer mi volal muž, mluvili jsme spolu asi hodinu a půl... Potěšilo mne to. Jej, začínám být vážně ráda, že jsem s kamarádkou ve frontě na jídlo na té akci, kde jsem ho poznala, řešila takové blbosti, že se nám nepokrytě smál, a já se s ním začala bavit.

Hrozně mi vyhovuje, že pro něj nic není problém, nežárlí, nepotřebuje o mém životě vědět první a poslední, když na "rande" (oslavy 100 let republiky) přitáhnu bandu mých šestnáctiletých kamarádů, které znám z různých vzdělávacích projektů, kde s nimi pracuju, tak ani nemrkne... Hned od prvního týdne mám jeho klíče od bytu, protože vstává ráno často dřív než já. A když naopak něco potřebuje on v centru, a nestíhá tam dojet, tak není problém, zařídím mu to. Přijde mi, že spolu skvěle fungujeme, a nechce se mi věřit, že se známe teprve měsíc a půl.
Zároveň i když nežárlí a nepíšeme si nonstop a trávíme volný čas každý po svém, tak je vidět, že mu na mne záleží, rád dělá věci se mnou, zajímají ho i mé zájmy, a má mne jako prioritu. Jen je tedy fakt zlo, že nemám do konce roku žádné volné víkendy, a v týdnu se vidíme max na ten večer s přespáním, ráno oba běžíme do práce, a ještě jsme nonstop unavení, protože kecáme třeba do dvou do rána.
Jak možná některé z vás víte, od začátku jsem to nebrala jako vztah a vídala jsem i další lidi, ale s jedním jsem to ukončila prakticky hned, co jsem muže poznala, kvůli tomu, že byl do mne zamilovaný, a se druhým už jsem se tak tři týdny neviděla, a asi to taky ukončím i formálně. Muž mne do ničeho netlačí, neřekli jsme si, že jsme exclusive nebo že spolu vůbec chodíme, ale já už to v tuhle chvíli tak beru a hodlám to k tomu směřovat (z mé strany). Koneckonců sex s někým koho máte rádi, je o moc lepší, než ten s kamarády. :)

Sorry, rozepsala jsem se, ale jsem z toho taková rozněžnělá...
 

Plán

Úterý v 10:41 | Clementine |  Cíle
Snídaně: 2 briošky se šunkou a vejcem
Svačina: menší jablko
Oběd: tortilla se směsí zeleniny a kuřecím masem
Večeře: salát rajčata, paprika, cibule, kousek balkánského sýra
Večeře 2: banán

Mimo: kus čokolády, mošt, oranžáda
Pohyb: hahaha, dobíhání metra tak možná. A sex.

A takhle to vypadá, když domů chodíte jen občas spát, a jíte po cestě. A chodíte si s lidmi sednout ven, takže pijete limonády.

Jsem tlustá. :D Teď si trochu dělám srandu, ale byla jsem týden nemocná, takže nulový pohyb; k tomu jsem byla u mamky, a ta dělala svatomartinskou husu; a měli jsme oslavu s kamarády, takže hromada jídla; a k narozkám jsem dostala hromadu čokolád, a když už je tam mám; a brzy mi přijdou mé dny... Kombo prostě. :D

Holky, bez plánu mi to nefunguje. Sice si držím váhu jako o v létě, ale nehubnu, a jak nemám termínovaný cíl, tak mne to neznepokojuje, a stagnuju.

Taaaakže:
Teď mám nějakých 65 kilo, možná trošku víc, ale to je to nafouklé břicho před menses. Já si cíle vždy musím dávat k nějakým událostem, takže řekněme, že za tři týdny jdu s mužem na ples, a když se do toho pustím, tak by neměl být problém mít do té doby 63.
Do Vánoc pojďme na 62 kilo, ať to mám s rezervou , žádný spěch.
Pak mám v březnu konferenci, a protože přes zkouškové to půjde pomaleji, tak zase žádné drastické hubnutí, ale já stejně nechci jít moc nízko, takže bych svůj cíl 58 kilo měla splnit.

Ale hlavně tedy:
Aspoň 5 dní v týdnu chci nějakou fyzickou aktivitu, i kdyby to byla procházka nebo deset minut cvičení po ránu. A aspoň jednou týdně nějakou větší, tj. jít si zaběhat, zacvičit si Jill nebo něco takového, nebo třeba jít si něco zahrát s kamarády, třeba v neděli mám turnaj v badmintonu.
Věřím, že spoustě z vás to přijde maličko, ale já jsem úplně vypadla z režimu, a takové to "od zítra budu úplně jiná" nefunguje, náročné cíle odradí... Je třeba začít postupně a vybudovat si ten návyk. :) Dva dny bez aktivity jsou rezerva pro takové ty případy, kdy spím u muže, vstávám v šest do práce, z té jdu do školy, po škole mám ještě kroužek a vrátím se v noci, kdy jen padnu do postele

Jiná předsevzetí: budu si nosit vlastní pití ve vlastní flašce (vodu s citronem), jednak zapomínám pít, jednak si pak kupuju sladké shitky, a jednak kupovat plastové láhve a pak je vyhazovat je fuj.
Budu si to všechno psát a minimálně jednou za týden to sem hodím na blog. :)

Si na to udělám nějaká vybarvovátka a tak, to mi mega funguje. Jsem ten člověk, co je v extrémních případech schopný si řídit život jako firmu, se všemi těmi barevnými vizualizacemi a SMART cíli, haha.

Začínám od dneška. :)

Idylka

4. listopadu 2018 v 21:03 | Clementine |  Deníček
Holky, sorry, že moc nepíšu. Můj volný čas se smrskl na minimum, co se vídám s borcem, o kterém už jsem psala. Vidíme se tak dvakrát týdně, chodíme do divadla, sportovat, do sauny, na večeře... Jo, v něčem je fakt výhoda mít staršího chlapa, co vydělává hromadu peněz. Takhle to zní ale děsně cynicky, to je asi to poslední, co mne na něm zajímá. Bude to znít extrémně domýšlivě, ale nepotkávám často lidi, co by byli výrazně chytřejší než já, a on je. Zároveň je hodně cílevědomý, tvrdohlavý, má dost jasné názory, a kupodivu se většinou shodneme. Plus máme společné zájmy, oba máme hodně rádi aktivní život, cestování, literaturu, přednášky, rádi se zlepšujeme a posouváme dál.
Kromě toho je dobrej v posteli, haha. Začínám ho mít dost ráda, vlastně ho už tak nějak beru jako partnera. Moji kamarádi, co se mnou byli na akci, kde jsme se v září poznali, ho taky mají rádi, prostě ideálka. Nečekala jsem tedy, že někoho potkám tak brzy, ale bránit se nebudu. Myslím, že mne má taky tak trochu rád. :)

Jinak tedy svůj život těžko stíhám. Skoro nejím, ale nehubnu, to u mne prostě nefunguje. Musím jíst zdravě a pravidelně, jinak váha stojí. Snažila jsem se, ale pak je najednou 9 večer a já zjistím, že jsem zase za celý den měla třeba jen oběd... Stáhnu si asi zase kalorické tabulky, celkem mi to pomáhalo, a zkusím zařadit i jiný pohyb než sex a dobíhání tramvaje, haha. I kdyby to mělo být blbých deset minut ráno. :) Asi si budu muset vymyslet nějaký plán...
 


Busy

17. října 2018 v 10:39 | Clementine |  Deníček
Snídaně: smoothie 750 ml - kiwi, matcha, sezam, banán, nevím co ještě
Oběd: sushi set
Večeře: menší sushi set
Večeře 2: rajčatový salát

Svačina: 2 závitky s krevetami
Oběd: ramen s kuřecím masem a vejcem
Večeře: lasagne, víno

Na lasagne mne bral ten klučina, co se s ním teď vídám... Je hrozně fajn, moc chytrý a je mi s ním dobře. Zatím se do nějakého vážného vztahu hnát nechci, ale tady si dveře zavírat nebudu. :)
Vtipné je, že si z něj pořád dělám srandu, že má potřebu zachraňovat holky, a on ze mne tahá, co že mám za problém, aby mne mohl zachránit. Tak jsem ho nechala hádat, a první tip byly poruchy příjmu potravy. Haha. Tak já asi před ním budu jíst víc. Pak tedy řekl, že na to mám to jídlo až moc ráda, ale wups.
Jsem jen neměla hlad, protože jsem do sebe nacpala k obědu obří porci ramenu... :D
Jinak jsem byla v Londýně, celkem fajn, měli jsme tam soutěž, docela mazec stát proti týmům Oxfordu a podobných škol. Ani jsme nedopadli nějak extra špatně.
Přijdu si teď obecně celkem na novém lvlu ve věcech, co dělám. Teď jsem ta osoba, co po ní chtěj medailonek s fotkou, aby mohli propagovat její přednášky, a co domlouvá akce telefonicky z letiště v cizí zemi, aby se stihly deadliny na plakáty a podobně. Kecala bych, kdybych řekla, že mi to nelichotí, na druhou stranu chodit spát ve tři není žádná sranda. A ani mne za to nikdo neplatí, chjo. :D I když, příští měsíc mi snad proplatí cestu do Německa...
Život je krásnej, holky.

Not really in that mood

11. října 2018 v 9:50 | Clementine |  Deníček
Ahoj holky, jak se vám daří?
Měla jsem nějaký problémy s přihlášením do blogu, ale už to zase jede. :) Tak bezva.
Upřímně, hodně vas zmizelo a mne to demotivuje něco psát... Mám toho celkem dost, už i v blbém Messengeru mám jako nejčastější kontakt spolupracovníka, se kterým jsem si snad v životě nenapsala nepracovní zprávu...
Váha mi stojí na 65. Upřímně se trochu bojím nějak pořádně začít, protože jsem s tím v létě trochu blbla, pamatuju si jak stojím v supermarketu a mám psychický blok si koupit něco jiného, než ovoce a zeleninu a pár dalších položek safe food... Sem jsem se nikdy nechtěla dostat, naštěstí mi zářijová dovolená pomohla tyhle stavy dostat z hlavy... Takže spíš jím tak přiměřeně a sportuju pro radost, třeba se ségrou jdeme něco hrát, házet si na hřiště bo tak. Jako jo, chtěla bych být hubenějsi, ale nechci si vypěstovat nějakou posedlost.
V osobním životě se mám celkem fajn, poznala jsem celkem zajímavého člověka, jen je tedy o deset let starší než já. Ale je hodně rozumný, a zároveň vtipný a hrozně fajn. Pořád se necítím na nějaké vážnější vztahy, a taky ho znám dva týdny, ale uvidíme, co z toho časem bude.

Včerejší jídelníček:
Snídaně: cherry rajčátka, jablko
Svačina: čerstvý závitek se zeleninou a slaninou
Oběd: BBQ wok nudle
Večeře: rajčatový salát

Zkusím aspoň zase jíst větší snídaně a lehčí oběd a večeře, omezit sladké pití na minimum a hýbat se trochu systematičtěji, ale hrotit to prostě nechci.

Oh dear

24. září 2018 v 11:30 | Clementine |  Deníček
Čauky, jsem zpět! Září byla pro mne dovolená. Ještě mne čeká jedna hodně chill hippie akce, ale pomalu se mi to chýlí ke konci. A že to léto stálo za to.
Hrozně jsem si volno užila. Cestovala jsem, byla jsem na vzdělávacích akcích, na soutěži, na školení... Potkala jsem spoustu super lidí, vypila fakt hodně vína... Aaaaw.
Nejlepší je, že školní rok bude asi taky top. Domlouvám hromadu akcí, mám jeden svůj projekt, který se snažím dostat na úplně nový level, nechci kvůli anonymitě zacházet do podrobností, ale převzala jsem oficiálně vedení a teď můžu dělat mnohem víc věcí. Budu přednášet i na celkem velkých akcích a pojedu na nějaké international srandy... Jsem vážně excited.
Co nemám muže, jsem tak napůl sociopat, znáte to, po rozchodu se spousta lidí vrhne na kariéru, a já mám šíleně manickou fázi, na školení jsem třeba nutila kamarády, aby mne do tří do rána zkoušeli z pravidel a řádů... Pochopitelně s flaškou vína... Všechno si tak hrozně užívám... :D
Taky jsem potkala spoustu hot kluků, o dva mám svým způsobem zájem, a oboje vypadá celkem slibně. O vztahy teď nestojím, ale člověk si musí užít. :D
Upřímně to moc nechápu. Já fakt nejsem hezká holka. Jakoby ani ošklivá, ale víte jak. A navíc nejsem ten typ člověka, co by to dohnal jinak, make up nenosím, ráno si max vyčistím zuby a učešu vlasy. Módě nerozumím vůbec, můj šatník je hromada pánských triček z různých akcí a věci, co nosím od deváté třídy, protože nerada nakupuju. Nemám na lidi čas, věčně někde lítám, mám divné zájmy a divné kamarády. Nechápu, co na mne vidí kluci way out of my league. :D Asi je to všechno o sebevědomí, to mi zase nechybí, pravda. Nemám ani problém kluka pozvat na rande, když se mi líbí, a hlavně jsem srovnaná sama se sebou, mám se ráda a užívám si svůj život, a já tohle u lidí taky považuju za hrozně sexy.
Jinak s návratem hodlám zase najet na přísnější režim. Kdykoliv jsem doma, běhám a cvičím a jím normálně, a teď mi to nebude kazit takové množství akcí. Skoro se kvůli tomu těším na školu... :)
Musím trochu omezit alkohol, je to spousta prázdných kalorií a ničí mi to kondičku a vůbec.
Teď na konci září si dám menší očistu, vypadnu ven na pár dní na tu hippie akci, vypnu internety a možná vůbec komunikační kanály, budu jíst vegan, spát venku, chodit na zajímavé programy a odpočívat. Vezmu s sebou nějaké knížky a budu se věnovat offline světu. Poslední restart před novým, nabitým semestrem.
Mějte se krásně, brzy se ozvu!

Out of the city

3. září 2018 v 23:29 | Clementine |  Deníček
Holky, jen krátce, promiňte, ale budu teď pryč, respektive už jsem, takže nebudu zvládat číst a psát.. ale myslím na vás, snad se vám daří. A zdravím momentálně z Rumunska. Ozvu se asi tak v druhé půlce září. :)

Single

24. srpna 2018 v 9:36 | Clementine |  Deníček
Asi nemusím rozebírat, jak se to stalo. Stačí, že myslím, že to bylo dobré řešení. A nemusí to být konec všemu.

Vyspala jsem se se spolužákem (po rozchodu, nejsem taková). Ještě, že byla tma, chvíli jsem brečela jak želva. Pak jsem si zase přišla tragicky cool. Pak mne napadlo, že přestanu jíst. Že budu proti němu ještě drobnější (borec má přes dva metry). Líbí se mi to. Ale jím. Snažím se.

Chlapi mne se... štvou. Tolik blbečků, co mne hned zve na vína, zmrzliny, společně víkendy nebo dovolené... Tolik oportunistů, co v kamarádce, která se rozešla, vidí příležitost... come on.
Já bych to udělala, tho. Vyspala bych se s půlkou těch chlapů, co jsem za poslední tři roky, kdy jsem byla ve vztazích, nemohla. Ale sere (kašlu na ten slovník, už jste velké) mne to, že si myslej, že na to maj nárok.
Kamarádka mi psal, že se do mne zamiluje snad každý... No super. To jsem kdysi chtěla. Ale teď utíkám na víkend k rodičům, abych nemusela řešit, jak mi nejlepší kamarád vdechuje vůni vlasů.

Konečně prší, já piju čaj a chci podzim. Celé září mám dovolenou. Naberu sílu na semestr. Miluju to podzimní odhodlání. Těším se, až budu běhat v chladném vzduchu. Těším se, až bude konečně adekvátní počasí na čaj. Těším se, až budu na sobě na 100 % makat. Kamarád teď psal, zda nepojedeme na soutěž do Londýna... Hell yeah. Chybí mi Londýn. Jen bude plnej vzpomínek na muže. Meh.

Včera jsem konečně pořádně jedla.

Snídaně: rajčatový salát s mozzarellou light, dvě vajíčka na tvrdo, slunečnicový chléb s lučinou light
Svačina: kousek melounu, iced matcha latte
Oběd: 4 závitky nem cuon s kuřecím masem
Večeře: dal (tbh netuším, jak se to píše, indické jídlo z fazolí) s pita chlebem, masala, jeden čokoládový bonbon

Pití: dvě limči (byla jsem venku a nechtěla jsem pít alkohol), voda s citronem, ta masala a matcha latte (spíš to beru jako jídlo kvůli mléku, idk)

Pár dní předtím jsem byla ráda, že do sebe nacpu saláty. Tak dobrý.
Zítra jedu domů, zvážím se aspoň.

Promiňte, že jsem nepsala, ale... Chápete, že. :(

EDIT: 64,5. Ty prázdniny jsou v tomhle na houby, na akcích a dovolených si užívám, a pak to ty dny doma akorát zachraňují a stagnuju... Meh, podzim se blíží.

Tak teď to nepojebat

9. srpna 2018 v 18:43 | Clementine |  Deníček
Cítím, jak to jde dolů. :D A hrozně si to užívám. Konečně zase zvládám jíst pravidelně a míň, a makat. Dokonce i běhat jsem byla, v tomhle hrozným vedru! Nebo běhám v kavárně, a když jsem v druhé práci, kde pořád sedím, tak si vždy, když jdu na záchod, udělám v kabince 20 dřepů. Aspoň něco. A hodně piju, abych tam hodila často. A protože je to zdravý, že. :D
Muffin top je už skoro neviditelný, bříško znatelně plošší, nohy taky začínají vypadat líp. A nemám vůbec chuť na shit jídla, válí se mi tu dvě velké Milky, ale fuuuj. Nebo takové nesmysly jako brambůrky, díky, nechci. Není v tom nic sick, jen v tom vedru zvládám tak max saláty. :D A v práci tedy jím cokoliv mi šéf připraví, protože je to vždy výborné, jen si říkám o malé porce. Nebo klidně i velké, ale to pak jím až večer a jen něco malého, třeba zeleninu.
Jsem věděla, že jakmile budu v Praze nějak stabilněji, zase se do toho dostanu. Teď jedu ale na týden na exkurzi, tak jsem zvědavá, jak to zvládnu tam, v květnu mi to zkazilo drive. :/
Poprvé skoro lituju, že nemám v Praze váhu, a měřit se neumím. :D Koupila bych si ji, ale pak z ní neslezu a budu stresovat kvůli půl kilu z vody, tak raději ne. Nechám se překvapit a snad to za dva týdny bude o to větší rozdíl. :D

Klasicky jím třeba takhle (jeden z jídelníčků z minulých dnů):

Snídaně: debrecínské párky, celozrnný chleba, kečup, hořčice
Oběd: salát s mozzarellu
Večeře: topinky s česnekem a máslem, rajče, mozzarella, sušená rajčata

A cvičím každý den posilko a jednou za čas běh nebo Jill (ale je na to fakt moc horko, tak to nehrotím).

Tímhle tempem by tam těch 62 na konci prázdnin mělo být. Pak pojedu na dovolenou, ještě nevím s kým a kam, vidím to na Balkán, protože ho miluju... Měla jsem jet s ex na motorce, jako jeho bych brala, ale nechci sedět a vše jen vidět že silnice... Tak možná pojedu sama. Idk.
A pak mne čeká jedna klasická akce, vlastně můj mezník, do kterého jsem chtěla zhubnout, protože se tam nosí fancy oblečení a tak, a uvidím tam spoustu lidí včetně ex, a i když ani jeden z nás fakt nemá zájem a oba máme vztah, tak je fajn vědět, že vypadám líp, než když jsme byli spolu. :D
Whatever. Jen jsem chtěla dát vědět, že žiju a jde to skvěle. Co vy, holky, zvládáte? <3


Dog days

1. srpna 2018 v 0:25 | Clementine |  Deníček
Došlo mi, že sem skoro nepřidávám takové ty klasické zápisky, co jsme jedla a cvičila. Ono jak člověk chodí domů pozdě, tak spíš většinou napíše shrnovací článek po pár dnech... Tak dneska, když mám čas, a válím se doma, sem jeden hodím.

Snídaně: skyr višeň a cornflakes
Svačina: okurková limonáda
Oběd: bibimbap (to je korejské národní jídlo, je tam rýže, hovězí maso, hromada zeleniny a bylinky)
Večeře: velká mísa míchaného salátu, bylinkový dresink
Večeře dvě: topinka s máslem a česnekem, pár koleček debrecínky, kousek melounu, pár cherry rajčat

Technicky to asi přesahuje počet kalorií, co bych měla za den sníst (jen odhaduju, nemám váhu), abych hubla, ale k tomu jsem si kromě klasického ranního posilování rukou a zadku dala dnes i Jillian (lvl 1), takže což. :D Chtěla jsem jít běhat, ale v tom vedru to fakt nejde.


Jinak celkem pohoda, teď jsem něco psala do školy, ale bude to zase pracovně volnější. Kromě více než týdenní školní exkurze (no chápete to, povinně a o prázdninách -_-) a menších víkendových akcí s rodinkou a kamarády budu skoro pořád v Praze a běhat z práce do práce, což mi neva, peníze se vždy hodí, a kupodivu mám takové to pracovní léto, když si večer člověk může jít sednout na vínko, ráda.
Po roce, co žil muž 800 kilometrů ode mě, ho teď vzali na jednu pozici v Německu... Meh, nechává mě to dost klidnou, 4 hodiny cesty jsou vlastně fakt pohoda. Navíc jsem mu to hrozně přála a držela mu palce. Spíš je škoda, že nastupuje už v září, a to jsme měli jet na jednu akci spolu a já tam měla pár volných dní na dovolenou a výlety s ním... Ještě si o tom budeme muset promluvit. Mám ho ráda, ale když žijeme přes rok v jiných státech, tak je prostě blbý se celý prázdniny nepotkat. A příští semestr budu mít tolik aktivit, že moc těch volných víkendů mít nebudu...
Ale jinak se mám krásně. Jen aby konečně nebylo jak na Sahaře a dalo se jít běhat.